Rybářská expedice

Rybářská expedice

Tak nás tuhle jednou napadlo, že bychom mohli vyrazit na ryby k rybníku do Březí, kam nás pozval jeden náš společný kamarád Miloš. Zorganizovat takovou výpravu nám nečiní velké problémy, takže stačilo jen vybrat volný víkend, což se nakonec stalo největším zádrhelem – zvolili jsme tedy kompromis, vyrazili jsme v neděli a zdrželi se až do úterka, každý podle toho, jak si to mohl dovolit.

K rybníku V březinách jsme postupně dorazili v neděli dopoledne a založili tábořiště. Rybáři ihned obsadili místa na hrázi a nahodili udice. Šlo to krásně, jedna „čudla“ za druhou. Největší úspěch zaznamenal Luboš, kdyby je vyskládal vedle sebe, asi by se lajna táhla až do Brna! A protože se některým zdálo, že zde málo berou, přemístili se k dalšímu rybníku, tentokrát Nevrtalovu. Ani tam však nebyly zaznamenány větší úspěchy. Po koupeli v rybníce jsme nakonec olízli křidýlka na grilu a část těch zaneprázdněných vyrazila k domovu, další pokračovali v nočním rybolovu.

Ti, co přežili do rána, se hned po rozplynutí ranní mlhy vrhli opět na pruty.Po ránu opět nic moc, zvolili tedy taktiku přemístění se k druhému rybníku. Jen co vyrazili, vytáhl Jara prvního jesetera – takové mláďátko. Zbytek výpravy – ti co se rovna nebavili rybařením – sedli na kola a vyrazili poznávat okolí. První zastávka byla u vedlejšího rybníka, kde zrovna v tu chvíli zápasil Jirka s největším úlovkem – jeseterem 110 cm! Opravdu nádhera! Několik fotek do archivu a hurá dále.  Terén příliš kopcovitý nebyl, ale samozřejmě jsme vybrali jediný kopec v okolí – cestu k Jeřábkovu Mlýnu – pouze 1,5 km, ale celou dobu z kopce! Cesta zpět byla v tom vedru prostě výživná. Neodradilo nás to a pokračovali jsme dál přes Milešín k rybníku. Po cestě jsme narazili na hezký koutek k odpočinku – jeden místní nadšenec zde upravil kousek lesa k příjemnému posezení. Pak jen párkrát šlápnout do pedálů a už jsme v dáli viděli náš rybník. Ještě, že jsme měli vychlazené občerstvení, jen to zasyčelo. Následovala rybníková koupel a pak už jsme sledovali západ slunce a u ohně hodnotili rybářské úspěchy.

Další ráno už nás zbylo opravdu jen torzo a tak jsme vyrazili na poslední cyklovyjížďku před balením. Vzali jsme to zkratkou přes letiště. Všechny hospody v okolí měly zrovna zavřeno, museli jsme tedy zajet až do Osové Bítýšky do restaurace u Halačků , abychom se mohli občerstvit. Užili jsme si poslední chvíle volna a pak již rychle dojíst zásoby, vykoupat se naposledy v rybníce, sbalit a vzhůru do shonu velkoměsta.

A co říci na závěr? Milošové děkujeme! Březí bylo nádherné.