Rakváči v Karibiku

Rakváči v Karabiku?
Ale proč ne, skutečně jsme si tak letos připadali ve Strážnici. Počasí nám přálo, v kempu nebylo přelidněno a na koupališti byla křišťálově průzračná voda.
Tradičně jsme stanové městečko vybudovali uprostřed kempu na strategickém místě, odtud bylo všude blízko. Většinu času jsme museli trávit u bazénu, protože sluníčko opravdu pálilo. Voda v bazénu byla jako vždy chladnější, ale zase příjemně ochladila. Kromě volejbalu jsme si užili i tobogánu, zřejmě až příliš, protože se o nás začal zajímat místní plavčík a vždy, když se objevila naše početná skupina, už startoval do pohotovosti, aby také ne, když se mu tobogán málem rozsypal!

Co se týká atrakcí, určitě nezapomenutelným zážitkem zůstane také jízda na řetízkáči, která se trošku protáhla a skončila po 20 minutách nebo to bylo půl hodiny? Kdo ví? Některé slabší povahy nám trošku zezelenaly, ale než jsme došli na náměstí, kde se konal koncert kapely Huménečko, opět se všichni vzpamatovali.

Již tradicí se stává ochutnávka vína v Zámeckých sklepech. Víno chutná každý rok trošku jinak a pokaždé se také něco nového dozvíme. Historii vína už snad známe zpaměti – do naší republiky přivezli víno zřejmě již Římané ve 3.století našeho letopočtu, základy vinařství pak u nás položila kněžna Ludmila a ve Strážnici se vinařství začalo dařit za vlády Petra Strážnického z Kravař, který byl Václavem IV. jmenován moravským zemským hejtmanem. Z této doby také pocházejí zámecké sklepy. Po husitských válkách se ve Strážnici objevuje další významný rod, který se zasloužil o největší rozmach Strážnice, byli to Žerotínové, za kterých vinařství opět nebývale vzkvétalo, pak však přišla třicetiletá válka a velké pustošení Strážnice. Po ní panství zakoupil italský rod Magnisů a Strážnice opět vzkvétala – tolik k historii. V gotických sklepech jsou k vidění také až 200 let staré dubové sudy a ty se čistí ručně. Chtěli jsme o zkusit, ale bohužel se nikdo z nás do sudu nenasoukal, možná spíše bohudík! A co zajímavého jsme se dozvěděli v zámeckém archívu? Že zde všichni najdeme vína stejného ročníku jako jsme my, no a konkrétně rok 1993 tedy co do kvality – nic moc! Po víně jsme tradičně dostali hlad a ten jsme museli zahnat ve Strážnickém kebabu, porce tady stojí opravdu za to!

V zámeckém parku se pravidelně koná Mezinárodní folklórní festival a my budeme mít tu čest v příštím roce na této akci vystupovat s pořadem Ta brněnská mája tenká. Nedalo nám to a museli jsme si obhlédnout „ta prkna, co znamenají svět“ – je to pro nás pořádná výzva! Ale na nácvik máme celý rok, jak nás ujistil náš kulturní referent a zároveň umělecký vedoucí.

Letos jsme dokonce mohli navštívit obnovené letní kino, promítali válečný film Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny. A právě díky tomu vznikla historická hláška: Co budou dávat? Dobývání Černé Hory – druhý díl. (Pro ty, co tam nebyli – v kempu jsme měli s sebou výčep a hádejte, co se zrovna točilo…)

Protože se kemp nachází kousíček od Strážnického skanzenu je jasné, že je třeba ho také navštívit. Obzvláště, když se v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy zrovna konají Dožínky. Během celodenního programu jsme se seznámili s pěstováním obilí, přípravou žní, sklízením obilí žacím strojem taženým koňmi, svazování snopů povřísly, mlácením zrna cepem nebo na mlátičce a také opravou slaměné (doškové) střechy. Ochutnat jsme mohli koláče, škvarkové pagáče nebo léťáky s povidlím a sypané mákem. Viděli jsme pletení dožínkového věnce, který potom nesla předat krojovaná chasa v dožínkovém průvodu hospodáři.

Jak se již stává zvykem, na závěr přidáme opět nějaké recepty, tentokrát přímo historické ze skanzenu:
Škvarkové pagáčky
1/2 kg hladké mouky, 1.5 l mléka, 1/2 kostky kvasnic, trochu moučkového cukru (na kvásek), 3 lžíce zakysané smetany, 1 vejce, 300 g mletých škvarků, , sůl, kmín na posypání
Zaděláme kvásek, smícháme všechny suroviny a zaděláme vláčné těsto. Necháme vykynout. Vyválíme necelý centimetr tlustý plát a vykrajujeme kolečka. Posypeme solí a kmínem. Pečeme dozlatova ve vyhřáté troubě na 200 °C.

Léťáky (lívance)
1/2 kg polohrubé mouky, 1/2 l mléka, 3 vejce, necelá kostka droždí, 50 g cukru
Z kvasnic, cukru a trochy mléka necháme vzejít kvásek. Pak přidáme zbytek mléka, špetku soli, vejce, mouku a vše dobře rozmícháme. Necháme kynout. Těsto naléváme na pánvičku vymazanou sádlem nebo olejem a smažíme po obou stranách.