Jak si prodloužit Silvestr

Letošní Silvestr jsme se rozhodli strávit doma. Vzhledem k tomu, že nejsme žádní lenoši a po vánočních svátcích nám chyběl pohyb, vyrazili jsme před večerními oslavami na dopolední vycházku po okolí.

Pravda, vysoké cíle jsme si nedávali, přesto jsme devět kilometrů urazili. Počasí jsme si objednali přímo skvělé a účast byla také hojná. Vzali jsme s sebou i naše chlupaté mazlíčky a první vnučku naší skupiny – mimochodem se nám to pěkně rozrůstá… Cestu jsme si zpestřili luštěním přísloví, čímž jsme si bystřili mozek, abychom příchod toho pana Alzheimera, co nejvíce oddálili. Připravili je pro nás naši Šípkovi, kteří je vybrali s největší pečlivostí.

Naše skupina se vcelku spořádaně přesunovala, tedy až na drobné výjimky, kdy se páníček zapovídal a po cestě zjistil, že mu chybí pes. Ovšem i to se dalo ihned zachránit – sedl na nejbližší kolo, i když nepoměrně větší než byl sám a psa si přivedl. Zvládli jsme dokonce i menší zacházku k příjemnému občerstvení, které původně ani nebylo v plánu. Procházku jsme zakončili obědem v Tuřanské Besedě a pak již začala příprava na poslední večer roku 2018.

Ještě před tím, než jsme zasedli v čerstvě zrekonstruované restauraci na Sokolovně k důstojnému zakončení roku, jsme hned po setmění stihli omrknout ohňostroj pořádaný pro děti v polích na konci Tuřan. A pak již skutečně začalo naše loučení se starým rokem a čekání na ten nový. Abychom jen tak nečinně neseděli, proložili jsme si čekání několika soutěžemi a docela jsme se u nich pobavili. O půlnoci jsme si stihli přiťuknout i s našimi „Smraďochy“, kteří nám byli nablízku – slavili totiž hned vedle v Pekle.