Jak jsme putovali za vínem kolem Znojma

Putování za vínem a burčákem

Jednu krásnou zářijovou neděli jsme místo vylehávání v teplých pelíšcích vyrazili na společné putování za vínem a burčákem po Znojemsku.

Program měl být víceméně překvapením, dostali jsme jen nezbytné organizační pokyny od pořádajících manželských dvojic – Baláků a Blažků.

Sraz byl v 7.50 – v hodinu, na neděli téměř nekřesťanskou – obzvláště pro ty, kteří den před tím plnili společenské povinnosti až do brzkého rána. Však jsme se také ihned po příchodu na místo setkání, vrhli na stánek s kávou s takovou vervou, že kolemjdoucí neměli šanci ke kávě ani přičichnout!

Zde je na místě ocenit jednu s pořádajících – Dášu, která promptně začala rozdávat napečené koláčky.

 

 

 

Vzhledem k tomu, že výlet byl organizačně připraven a my bychom s ním neměli žádné starosti, dostali jsme alespoň za úkol, vzít si pro zpestření nějaké bláznivé brýle.

Po té, co nás Marek přesunul od voňavé kávičky a koláčků konečně na nástupiště, přišla ta správná chvíle na předvedení brýlí. Někteří se opravdu vyznamenali.

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve vlaku jsme měli rezervován téměř celý vagón, s takovou partičkou totiž není jednoduché cestovat a pokud nejste naladěn na jejich notu, máte prostě smůlu! Zabrali jsme svá místa, trenér si nás přepočítal a vlak vyrazil směr Hrušovany nad Jevišovkou.  Někteří cestou pospávali, jiní stihli probrat vše, co se odehrálo za posledních pár dnů, co se neviděli a našli se i tací, kteří s napětím očekávali, jak bravurně zvládne strojvedoucí přepřahání lokomotivy. A fakt se mu to povedlo! Pak už následoval jen zbývající úsek trasy do Znojma.

Po cestě jsme se s velkou chutí zakousli do další svačiny – do chleba se škvarkama, který pro nás připravila druhá z pořádajících dam – Alča.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do Znojma jsme dorazili na neděli v celku brzkou hodinu – bylo teprve deset, takže celý den byl ještě před námi! Na parkovišti před nádražím kdosi  nechal vzkaz řidiči – nedalo nevšimnout si. Krátká zastávka a pak rychlou indiánskou chůzí až do centra, kde zrovna končily historické slavnosti vína.

 

 

 

 

 

 

 

První zastávkou našeho putování byla Vlková věž vysoká 32 metrů, postavená již ve 13. století jako součást obranného systému Dolní brány, kudy do města vedla hlavní cesta z jihu.Ten kdo zdolal všechny schody (bylo jich 123), byl odměněn nejen krásným výhledem na Znojmo a okolí, ale také první ochutnávkou vína.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Následovalo nalodění do Vinobusu, který nám pomáhal při přemísťování, přece jen již nejsme nejmladší a s kondičkou se také už moc chlubit nemůžeme. Vystoupili jsme na zastávce u hotelu Vinice Hnanice a po hromadném fotu u hotelového venkovního bazénu vyrazily pěšky na snad nejkrásnější místo znojemského kraje.

 

 

 

 

 

 

 

Opravdu není pochyb, že tímto místem je ŠOBES. V hlubokém údolí řeky Dyje leží na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic – Šobes. Vynikající zdejší víno vděčí své chuti ideální poloze vinice, ležící v nižší nadmořské výšce na prosluněném jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větrům.  Vinice zde založili již římští legionáři a zdejší víno patřilo mezi někdejší klenoty hodovních tabulí moravských knížat i českých králů. Výjimečné atmosféře podlehl dokonce i trenér, podařilo se nám jej v nestřeženém okamžiku zachytit s lahví vína.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Při zpáteční cestě jsme neodolali a nahlédli do vojenských bunkrů, které stály při cestě. Při míjení  hotelu Vinice Hnanice došlo i na ochutnávku burčáku. Vycházkovým krokem jsme prošli mezi vinicemi až do jihozápadní části obce Hnanice, kde se nachází nejpůvodnější sklepní ulička Znojemska. Tady jsme si vybrali velmi zajímavé rodinné vinařství Špetíci. Degustací nás provedla paní Věra Špetíková, která nás přesvědčila o tom, že bio víno není vůbec špatné a jeho cena nemusí být až tak závratná.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Oběd byl pro nás připraven v pivovaru na náměstí v Hnanicích hned vedle gotického kostela sv. Wolfganga, který byl postaven již ve 13.století nad zdejší studánkou. Hned vedle nás zaujala Obecná škola přestavěná na penzion.

 

 

 

 

 

 

 

 

Po obědě na nás padla únava a s povděkem jsme přijali možnost nastoupit do Vinobusu, který nás opět přemístil na další místo. Tentokrát na hrádek Lampelberg a vinařství Lahofer. Hrádek Lampelberg byl zbudován v roce 1860 jako novoromantická stavba, která sloužila jako vinařská búda. Pod věžičkou byla místnost pro hotaře – strážce vinic a maštal pro koně. Dnes je zde degustační místnost, ale hlavně vyhlídková terasa s nádherným výhledem na okolní vinice.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poté, co jsme se dostatečně pokochali výhledy do krajiny a plně si užili sluníčka, převezl nás Vinobus na další z našich zastávek – tentokrát do vinařství Vaněk s.r.o.  ve sklepní uličce Chvalovice, kde nás nadchly zdejší nádherné 350 let staré pískovcové sklepy, jejichž rozměry mohou vinaři z jiných oblastí jen tiše závidět. To, že jsou sklepy staré a sudy v nich snad ještě starší, mohou potvrdit ti, kteří se o ně během degustace opírali.  Na jejich bílých košilích a halenkách zůstaly skvrny, které již nikdo nikdy nevypere! Ž je to tak, Romčo?

 

 

 

 

 

Poslední naší zastávkou na našem putování vinným krajem Znojemska bylo vinařství Hort v Dobšicích. Při velmi zajímavé degustaci s občerstvením, které jsme mimochodem velice rychle pojedli, jsme se dozvěděli třeba i to, že si zde můžeme kromě místních odrůd zakoupit i skvělý Merlot dovezený z Francie a lahvovaný ve zdejším vinařství.

 

 

 

 

 

 

 

Na závěr už jenom absolutně nezajímavá cesta vlakem domů, kdy se ještě chutnaly zakoupené zásoby vína, zakončená společnou večeří v Tuřanské Orlovně.

Nezbývá než poděkovat organizátorům za skvělý den plný zážitků.