Jak to vlastně všechno začalo?

To se takhle jednou na tuřanské hody domluvilo více starších párů, že se zase po čase obléknou do sukní a vyšívaných košil a zavzpomínají na mladá léta. V pondělí večer se nás nakonec sešlo tolik, že při nástupu na sál nemohli mladí uvěřit vlastním očím. Prostě jim padla brada! Takovou účast rozhodně nečekali. A zřejmě tam jim proletělo hlavou teda těch je, těch, těch.... "Rakváčů".

První schůzka

Toto společné setkání se nám velice líbilo, připadali jsme si jako po několika letech půstu a najednou nám došlo, že si také chceme užívat, stejně jako ta omladina.

Následovalo naše první setkání, na jehož přípravě se podílela i mladší generace. Neponechali nic náhodě a připravili nám uvítací oltář - nástěnku s "Vítejte Rakváči" ozdobenou pohřebním věnečkem a dokonce zapálili i svíčky! 

Dozvuky po hodech

Tohle bylo neodpustitelné a bylo zcela jasné, že si to žádá odplatu! My to těm našim "Smraďochům" musíme vrátit. Není přece nic horšího, než moje foto, kde jsem jako batole nebo dokonce na nočníku a záchodě, vyvěšené veřejně na tablu.

Husí dozvuky Rakváčů

Smraďoši si to opět nenechali líbit a připravili nám další překvapení. Byli jsme zrovna v nejlepším hodování svatomartinských husí, když se zhaslo světlo a do hospody se vplížil zakuklený průvod se svíčkami. Byli to naši Smraďoši, kteří nám donesli nazdobenou chlebovou rakev se zajímavým obsahem a k tomu rakvičky se šlehačkou zdobené svíčkou. 

Odveta musela následovat, to bylo přece jasné. Po delší přípravě odjeli Rakváči do Beskyd a nechali Smraďochy doma. Ti se připravovali na oslavu silvestra v Pekle. A nadešel poslední den v roce, všichni se hrnou chystat oslavu a narazí na dveře s vyměněným zámkem. Na dveřích mají vzkaz: www.rakvaci.cz